V tomto týdnu jsme se zaměřili na emoce, na to, jak se kdo cítí, proč se tak cítí a jak by se to dalo třeba změnit. Hodně jsme pracovali ve dvojicích a ve skupinách, aby se děti učily vzájemné domluvě, komunikaci, respektu a spolupráci. Vytvářeli jsme veselé i smutné obličeje z dekoračního materiálu, přemýšleli jsme, proč můžeme být veselí, nebo naopak proč můžeme být smutní a jak se to dá změnit.
Vytvářeli jsme i svoji vlastní náladu – svůj vlastní obličej. Zpívali jsme popěvek „Ptám se tě, jak se ti daří“. Pracovali jsme s obrázky lidí a přemýšleli jsme, proč se tak tváří, co se jim mohlo stát, nebo co je potěšilo. Zkoušeli jsme vymýšlet určité „pozadí“ jejich nálady. Uvědomovali jsme si, co všechno tvoří náš obličej (oči, nos, pusa). Různé emoce jsme i předváděli (radost, vztek, strach, údiv), pracovali jsme se slovy a s písmeny (děti skládaly písmena podle předlohy), procvičovali jsme slabikování, určování počtu slabik, opakovali jsme dny v týdnu, určovali jsme množství pomocí jednoduchých slovních úloh. Rozvíjeli jsme hrubou motoriku formou pohybových her (závody ve družstvech, přehazovaná drátěnkami). Vymýšleli jsme nadřazená a podřazená slova, rozpomínali jsme se na to, co jsme dělali o víkendu.
Kreslili jsme veselé a smutné obličeje, trénovali jsme uzlování, vyplňovali jsme prac. list, opakovali jsme písničky a básničky, seznámili jsme se s životem sv. Anežky České.
Ve středu děti prožily den skřítků a víl, kdy se celá třída proměnila v nejrůznější víly, skřítky a jiné lesní bytosti.
Popěvek „Ptám se tě, jak se ti daří“
„Ptám se tě, jak se ti daří, ptám se tě, jak se máš,
podle toho, jak se cítíš, tak se na nás podíváš.“