Kostka lásky může být chápána jako nová pozitivní pedagogika, která hledá vždy nový začátek. Tím, že zažijeme lásku, která je  stále dynamická, se učíme milovat jeden druhého. Kostka lásky napomáhá k formování dětí i dospělých. Obsahuje šest důležitých vět, na každé straně jednu, všechny zavádíme do praxe, abychom se stali staviteli (nositeli) míru - pokoje a bratství. Prostřednictvím kresby hledáme s dětmi odpovědi a myšlenky. Jednoduchostí učíme děti poznávat svět. Didaktickým výchovným nástrojem pro praktikování těchto charakteristik je hra "Kostka lásky." Láska, přijetí, empatie, prosociální cítění, naslouchání pomáhají pochopit toho druhého. Ale ani to nestačí. Bůh tě vidí, proto dělej všechno s tím, že to víš! Bůh nejen, že nás poslouchá, ale nás vidí, vede nás, chce mluvit v našem srdci. 

       Ježíš  řekl: „Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ V jeho škole se mírnost projevuje jako vlastnost lásky. Pravá láska, kterou Duch svatý vlévá do našich srdcí, je „radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“. Ano, kdo miluje, ten se nerozčiluje, nespěchá, nikoho neuráží a nehaní. Kdo miluje, ovládá se, je mírný, tichý a trpělivý. „Umění milovat“ vyplývá z celého evangelia. Naučily se mu i mnohé děti. Hrají si se speciální kostkou, kterou nazývají "kostka lásky". Na každé plošce je napsaná jedna věta, která říká, jak milovat podle Ježíšova učení: milovat všechny, milovat se navzájem, milovat jako první, sjednocovat se s druhým, milovat v druhém Ježíše, milovat nepřítele. Každý den ráno si ji děti hodí a snaží se žít větu, která jim padne. Vyprávějí své zkušenosti.

Umění milovat a být šťastný můžeme vyjádřit v 6 základních charakteristikách:         

Snadno ji vyzkoušíme: Učitelky a děti každé ráno hodí kostkou a přečtou si poselství, slovní spojení napsané na straně kostky, kterou vidí a které budou žít ten den. Při západu slunce,  bude svět trochu více v pokoji a pokoj bude i uvnitř nás.  Právě skrze takovou lásku do nás proniká Ježíšovo světlo. Láska je pramenem světla. Když milujeme, více poznáváme Boha, který je láska. To pak vede k ještě větší lásce a hlubšímu vztahu k našim bližním. Toto světlo, toto láskyplné poznání Boha je pečetí a stvrzením skutečné lásky. Můžeme to zakoušet mnoha různými způsoby. V každém z nás totiž toto světlo získává jinou barvu, jiný odstín. Má však společné znaky: dává nám světlo, abychom poznali Boží vůli, přináší nám pokoj a vyrovnalost a stále nové chápání Božího slova. Je tak hřejivým světlem, které nás povzbuzuje, abychom kráčeli životem stále jistějším a rozhodnějším krokem. Když nás na naší životní pouti zneklidní stíny, když nás doslova zablokuje temnota, světlo na cestu se rozsvítí láskou - a postačí docela malý konkrétní skutek lásky (úsměv, modlitba, hřejivé slovo), který zažehne světélko, jež nám umožní pokračovat v naší cestě.

• Milovat všechny bez rozdílu – pravá láska je univerzální, nevylučuje nikoho a nevytváří kategorie podle věku, sexuality, etnika, barvy pleti, náboženství, a pod. Pravá láska umí odpouštět. Je vyjádřená ve zlatém pravidle: „dělej to, co chceš, aby ostatní dělali tobě," anebo „nedělej  druhým to, co nechceš, aby druzí dělali tobě."  Řadíme sem i aktivity okolo životního prostředí, úprava zeleně, zahradnictví, ekologické aktivity. "Nedělám rozdíl mezi sympatickým a nesympatickým, bílým a snědým, velkým a malým. Miluji všechny kolem sebe."
• Milovat jako první– vzít iniciativu v této lásce znamená být tvořivý a překonat překážky. V dialogu je klíčovým slovem začít, které dovolí pohyb. Nečekáme, až nám druzí budou projevovat lásku, ale milujeme jako první. Milovat jako první velkorysou láskou, posilovat solidaritu, přijímat všechny, zvlášť ty, se kterými mám nějaký problém. Je-li, vzájemná láska dluhem, bude třeba mít lásku, která miluje jako první, tak jak si Ježíš počínal vůči nám. Bude to tedy láska, která je aktivní, kterou naše snaha nečeká, která neodkládá. Pokaždé, když budu mít rád jako první, ať je moje láska konkrétní, dokáže pochopit druhé, zabránit chybám a bude ke všem trpělivá, velkodušná… O lásku, která miluje jako první. Praktické činnosti = hra na číšníky, kteří prostírají a upravují stůl, různé služby a aktivity vyjadřující kulturu dávání. "Nečekáme, až nám druzí budou projevovat lásku, ale milujeme jako první."
• Milovat druhého jako sebe (Sjednocovat se s druhým) – láska, která vidí v jiném člověku seba samého. „Ty a já jsme jedna skutečnost, jsme jedno. Nemohu udělat nic zlého tobě bez toho, aby jsem sám sobě neublížil a nezranil se." "Trpí-li druhý, trpím s ním, raduje-li se, raduji se s ním."
• Milovat v druhém Ježíše  – vytvořit jedno, to je konkrétní láska. Vyžaduje si to zájem hledat toho druhého v jeho podmínkách: sdílet radosti i těžkosti a příjmout je za své, což umožňuje konkrétní pomoc. Hlavním postojem je nezištnost, která otvíra vzájemnému obohacení. V každém člověku, kterého potkávám je Ježíš. Všímat si pozitiva, dobra a krásy druhého. Sjednocovat se, pomáhat druhému překonávat těžkosti, jako jsem je překonal já, přijmout radost i bolest  vlastní i toho druhého. "V každém člověku, kterého potkávám je Ježíš. V ráji nám Ježíš řekne:"Udělal jsi to pro mne."
• Milovat nepřítele – podstatný prvek pro lidské soužití. Princip, který vylučuje používání síly, dominanci násilí, zneužívání, útlak. Je to též cesta pro aktuální spravedlnost, která sa neinspiruje pouze bežným zákonem, ale dáva prostor na smíření, milosrdenství a možnost být znovu aktivní.  Bývá zjevné při hrách nebo sportovních aktivitách. "Odpusť i sedmasemdesátkrát... říká Ježíš... Čiň dobro tomu, kdo ti ubližuje a modli se za něj!"
• Milovat se navzájem – to je vrchol lásky: vzájemnost. Vzájemná láska je milovat druhé,  vyžaduje odpuštění vyžaduje velké úsilí snažit se každý den vidět bratra či sestru jako úplě nové, vůbec nevzpomínat na urážky a dokázat všechno překrýt láskou, ve svém srdci úplně odpustit, abychom se podobali Bohu, který odpouští a zapomíná.  Láska je pokornou a promyšlenou službou, jako vyjádření naší lásky, která dokáže nejen odpouštět, ale také zapomínat. Je to žité umění milovat mezi více osobami v rodině, v práci, ve skupinách a společenstvích. A vzájemná láska přivádí k jednotě. Projevujeme si navzájem lásku. Ježíš chce, aby pravá láska, ta, které nás učil, aby se stala vzájemnou. Ve smíšených třídách, kdy starší pomáhá mladšímu se žije společenství, při kterém se sdílejí emoce, duševní stav a zkušenosti. "Ježíš přece řekl: "Milujte se, jako jsem já miloval vás." Ježíš chce, aby pravá lásk, ta, které nás učil, aby se stala vzájemnou."

  * Natálie svěřuje mamince všechno, co slyší ve svém srdci od Ježíše - Maminka Natálie chodí každý den ráno do kostela na mši svatou. Natálie ji často doprovází, protože také ráda chodí do kostela. "Když maminka přijme Ježíše, vypráví Natálie, "dívám se na svatostánek a hovořím s Ježíšem." Prosím ho, aby vložil do mého srdce světlo a lásku....Pak poslouchám v srdci, co mi Ježíš říká. Když skončí mše svatá, svěřuji mamince všechno, co mi Ježíš řekl. Každý den mi Ježíš říká něco jiného. Třeba: "Udělej radost své sestře, hraj si s ní!" Nebo: "Všimni si, že je tvá maminka unavená....Pomoz jí trochu!" Dnes mi řekl Ježíš, že musím mluvit potichu, protože jsem při hře často příliš hlučná a nemohu rušit tatínka při práci.

 * Tatínek Františka (tříletý chlapec, který žije v Caracasu) se vrátil domů rozladěný, protože měl v práci spor s kolegou. Vyprávěl o tom manželce a ona se také na toho člověka rozzlobila. František vzal svoji kostku a řekl jim: „Hoďte si kostkou lásky!“ Společně to udělali a padlo jim: „Miluj nepřítele.“ Rodiče pochopili...  

Když se zamyslíme, uvědomíme si, že existují lidé, kteří prožívají svůj každodenní život s obdivuhodnou mírností. Velké osobnosti, které odešly z této země - jako jsou Jan Pavel II., Tereza z Kalkaty, Roger Schütz - vyzařovaly mírnost natolik, že ovlivnily celou společnost i dějiny a povzbudily nás na naší cestě.

Ten host je Ježíš

Stvoření je otevřená kniha