Učíme se modlit

Dítě se učí modlit dávno předtím, než umí mluvit s lidmi. Když se budete modlit  před dítětem plni míru, útěchy, když modleni
ve vaší modlitbě bude to, čeho jste plni, když přes všechny své nedokonalosti a pochybnosti ve víře je vaší potřebou s Bohem a o Bohu mluvit, když se budete klanět, děkovat, jej prosit. Mluvte s Bohem, jak vám radí srdce, když jste s dítětem pohromadě. Řekněte třeba: „Dobrý Bože, Ty jsi nám daroval našeho …… Jaký je to div! Děkujeme Ti, že ho máme.“ Když ho budete ukládat k spánku: „Bože, svěřujeme Ti naše dítě tuto noc;  dej, abychom se ráno všichni radostně probudili…“

Později, jakmile dítě začne něco chápat můžeme vést modlitbu takto „Dobrý, velký Bože, jak je to krásné, že máš našeho …… tak rád.“ Následně můžeme uvádět naše dítě do modlitby : „Náš Bože, Tvůj ….. Tě má rád.“ Nebo „Pán Bůh má rád mámu.“ „Opatruj, Bože, tátu, šel do práce.“ „Dobrý Bože, děkuji Ti za pejska….., je tak milý.“ Časem bude dítě samo děkovat s radostí za medvídka, za autíčko, nebo bude učit modlit se svou panenku.

Dítě k modlitbě potřebuje slova, jednoduchá dětská slova. Modlete se s dítětem nejdřív k Bohu, ne k Ježíškovi, Panně Marii – to by se v tom nevyznalo. Neučte dítě ničemu, čemu sami nevěříte, co byste sami nemohli říci. Učte je radostné, životné, věrohodné modlitbě. Učte dítě s Bohem se radovat, děkovat mu – to dítě bude umět krásně. Dítě nechápe, proč má u modlitby klečet, zejména tehdy, když někdy klečí za trest. Dítě se musí při modlitbě cítit dobře – na matčině klíně, v postýlce. Pro dítě může být modlitbou zpěv, taneček, tleskání rukama nebo malování.

Ranní modlitba může být kratinká, ale večerní modlitba by měla být malým krásným obřadem. Dokud bude dítě malé, bude se modlit před jídlem i po jídle, když bude modlitba krásná a radostná. Dětem žehnejte;  např. „Požehnej Tě Bůh“. Děti mohou žehnat i vám.  Děti se musí naučit poznávat i své poklesky a umět jich litovat.

Větší děti učíme velkým křesťanským modlitbám, ale vždy s výkladem, aby tomu správně porozumělo.

Otče náš

„Bože, ty jsi náš Otec;  jsi všude, ale být u Tebe  je největší radost – to je nebe. Ty jsi nejvyšší, kéž Tě mají všichni lidé rádi. Kde mají lidé rádi Boha, a sebe navzájem, tam je Tvé království. Chceš naše dobro, my Tě rádi posloucháme. Staráš se o nás, všechno nám dáváš -  nejvíc skrze naše rodiče, kteří pro nás pracují. Ale jsou i zlí lidé – a ani já nedělám všechno dobře. To není správné, a proto je mi to líto. Vím, že mi odpouštíš, protože mě máš rád a chceš, aby byli všichni lidé dobří a přišli k Tobě.“  

Ranní modlitba

„Můj dobrý Pane, nevidím Tě, ale vím, že jsi zde. Klaním se ti, protože jsi všemohoucí Bůh, který stvořil celý vesmír. Mám tě rád, protože jsi mým nejmilejším přítelem. Požehnej celý svět a všechny mé drahé. Pomoz mi, abych tě dnes ničím neurazil.“

 

Již jsem vstal ze svého lože, díky vzdávám tobě, Bože, žes mi přispěl svou pomocí, nade mnou bděl této noci. Zachovej mne také dále, stůj dnes při mně neustále!

 

Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku
opatruj ji ve dne v noci, od škody a od zlé moci.
Andělíčku, strážce můj, Tělo, duši, Opatruj.

Modlitba před jídlemBible 800x1131

Za chleba dar

a za díla zdar

buď tobě, Bože, dík.

Žehnej, Otče, tyto dary.

Amen.

Díky, Otče za ty dary.

Amen.

       Čeho třeba Bůh nám dá,

       chléb i srdce radostná.

     

Otče náš, všemohoucí Pane,

ukaž nám svoje štědré dlaně.

Zveme Tě ku našemu stolu,

přisedni, budeme jíst spolu.

Vše dobré co máme

a co dostáváme

Ty jsi nám Bože dal,

Přijmi píseň chval.

      Díky Bože za to jídlo, které

       jsi nám dal k obědu,

       žehnej každé naší práci,

       žehnej všemu národu.

 

 

 

Shromážděni pospolu,
když usedáme ke stolu,
jak Pán Ježíš s učedníky,
vzdáváme ti Bože díky.
Za ty dary požehnané
přijmi srdce odevzdané. Amen.

Milý Pane Bože náš, vyslyš naší prosby hlas.
Dávej nám vždy, čeho třeba, oděv, příbytek i chleba.
Dej, abychom hodni byli a tak se ti zalíbili.

   Milý Pane Bože náš, laskavě nám dopřáváš,
    čeho k žití třeba jest. Za to tobě dík a čest.
      Žehnej, Pane těchto darů tobě ke cti,nám ke zdaru.

 

 

 

Pane, budem jíst a jiní mají hlad. Ukaž nám, co máme pro ně udělat.

Pane, neprosíme o hojnost.
Když k nám přijdeš jako host, budeme mít všeho  dost.

      Děkujem Ti, Otče náš, že máme co jíst a       pít. Ty se o nás postaráš a tak můžem šťastně žít.

 

Za maminku, za tatínka budeme děkovat.....
Pánu Bohu, který nás má rád.
Za bratříčka, za sestřičku....
Za babičku, za dědečka....
Za papeže, za Františka....
Za biskupa Antonína ........
Za uzdravení všech nemocných......
Za všechny děti na tom světě......
Za školičku, za Ovečku......
Za našeho Antonína.....
Za polévku (za brambůrky, špenátek, masíčko… podle jídelníčku) chceme děkovat
Pánu Bohu, který nás má rád.
 
 
Maria, Boží rodičko, ochraň mne, ochraň, Matičko! A ty, můj Pane Ježíši, můj Bože, dobro nejvyšší, v tvé rady sebe ukrývám, pak šťastně, klidně usínám. Amen.
 
 

„Mami, můžu si při modlení čistit zuby?“ ptala se Markétka ráno před odchodem do školy. Maminka se usmála. zoub

„Při modlení si čistit zuby nemůžeš, ale při čištění zubů se můžeš modlit.“ Markétka se divila. Co to znamená? To je přece to samé!

„Není,“ vysvětlila maminka.

„Když se rozhodneš, že se budeš modlit, tak se jen modli, a snaž se při tom myslet jen na modlitbu. Je to hodně těžké a často se to nedaří, ale je dobré to zkoušet. Ale když děláš cokoliv jiného – když si čistíš zuby, když jdeš do školy, když sedíš v autobuse nebo v autě, když máš ve škole přestávku, nebo třeba když jsi v čekárně u doktora, to všechno jsou chvíle, kdy se můžeš i modlit.

Markétka udiveně koukala na maminku, ale asi to pochopila. Uložila kartáček do kelímku v koupelně a přisedla k mamince, tatínkovi a sourozencům, aby se ráno před odchodem do školy pomodlila.