V tomto týdnu jsme se zaměřili na lidské tělo. Hrami a písničkami jsme se učili a opakovali jsme názvy částí těla, uvědomovali jsme si, že naše tělo je tvořeno kostmi, svaly, vnitřními orgány.
Společnými silami jsme vytvořili panáčka – obrys lidského těla, se kterým jsme pak pracovali. Ukazovali jsme si na něm části těla, které jsme pojmenovávali, posléze jsme ho doplnili o základní kosti. Děti si tak uvědomovaly co jsou kosti, kde jsou a jak se jmenují. A to nejen na našem 2D modelu, ale i sami na sobě. Zkoušeli jsme si, jaké by to bylo pohybovat se bez kloubů – zvednout se ze země, chodit, lízat zmrzlinu. Tímto pokusem děti zjistily, že klouby jsou velice důležité a umožňují nám hýbat se. Dále jsme se seznámili s vnitřními orgány a jejich umístěním v těle. Zpívaly jsme písničku s ukazováním „Hlava, ramena, kolena, palce“, hráli jsme hru „poslouchej, dívej se a ukazuj“, „dotkni se země …“, učili jsme se novou básničku „Mám 2 uši k poslouchání“. Na konci týdne jsme zopakovali získané znalosti pomocí obrázkové knihy „Lidské tělo“. Grafomotoriku jsme rozvíjeli pomocí grafomotorického cvičení s básničkou „Šla babička do městečka“, poté jsme básničku doprovodili rytmickým tleskáním jednotlivce a pak ve dvojicích. Děti z písmen skládaly slova některých částí těla, u stolečku samostatně podle zadání pracovaly se čtvercovou sítí.
Ve čtvrtek jsme se zúčastnili mše svaté, kterou děti doprovodily zpěvem písní „Toto je den“, „Otevřme Písmo a poslouchejme“, „Neseme Pane chléb a víno“, „Naplňuj mne Duchem svým“, „Děti pojďte ke mně“.
Odpoledne děti odpočívaly při četbě knihy „Cesty formana Šejtročka“, „Káťa a Škubánek“, „Městečko Lážoplážo“.
„Mám 2 uši k poslouchání“ | |
„Mám dvě uši k poslouchání, a dvě oči na koukání, dvě ručičky na tleskání a dvě nožky na dupání. |
Mám dvě uši k naslouchání, a dvě oči na koukání, dvě nožičky na chození a dvě ruce na mazlení.“ |
Grafomotorické cvičení s básničkou: „Šla babička do městečka, koupila tam dvě vajíčka. Dědečkovi hůlčičku, hřebínek pro Marušku. Svázala to do uzlíčku. Ještě mýdlo, pecen chleba – toho je vždy hodně třeba. Na zahrádku hrabičky, pro Jiříka motyčky.“ |